Historie Resslova

Založení v roce 1910

Vzhledem k výjimečné geografické poloze se město Ústí nad Labem začalo v 2. polovině 19. století přeměňovat ve významné průmyslové centrum. Průmyslové podniky ve městě požadovaly neustále větší množství zdatných kovořemeslníků a techniků. Důsledkem těchto rostoucích požadavků byla snaha zřídit školu k výuce řemesel a poskytnout i vyšší technické vzdělání. Proto ústecká městská rada požádala již roku 1897 ministerstvo kultury a školství o povolení stavby školy, ale vyhověno bylo až opětovné žádosti výnosem ministerstva r. 1903. Městská rada pak 12. 7. 1903 rozhodla o přidělení pozemku o rozloze 7000 m 2 v ceně 240000 K a sama přispěla na realizaci částkou 200000 K. Vlastní stavbu povolilo ministerstvo kultury a školství výnosem ze dne 23. 10. 1906.

Dne 26. 4. 1907 bylo na městském úřadě rozhodnuto o místě pro stavbu budovy živnostenské školy. Nacházelo se na tehdejším okraji města blízko městského parku a poblíž čtvrti vilek na Klíši. Uskutečnění stavebního projektu podpořila i ústecká spořitelna 500000 K rozhodnutím ze dne 4. 6. 1908. Díky jejímu velkorysému daru, poskytnutému u příležitosti oslav 60 let vlády Františka Josefa I. na trůně, začaly stavební práce již v r. 1908.

Za vydatné finanční podpory města byla postavena hlavní budova, rozsáhlé dílny a vilka s bytem pro ředitele školy. Škola i dílny byly vybaveny nejmodernějším zařízením. I když byla škola napojena na dálkové topení, byla u dílen vybudována ještě rezervní kotelna s dvěma kotli. Po skončení prací byla kolaudační zpráva přijata bez námitek a novostavba byla převzata.

Budova K.k. Staatsgewerbeschule in Aussig a. E. Městský park a v pozadí budova K.k. Staatsgewerbeschule


Vyučování začalo na státní živnostenská škole 3. 10. 1910, na pokračovací škole 17. 10. 1910.

1910 byl založen ústav za účelem vzdělávání techniků pro strojírenské obory, dvouletá mistrovská škola nabízela původně studium ve třech oborech:

1) Mechanicko - technické zaměření se 4 půlročními kurzy. Cílem bylo připravit schopné a samostatné mistry oboru strojního a elektro, vedoucí živností nebo techniky pro továrny.

2) Stavba lodí s 2 půlročními kurzy. Studium tohoto oboru předpokládalo teoretickou i praktickou výuku. Jejím cílem bylo připravit absolventy studia se znalostí stavby lodí pro říční dopravu. Po 1. světové válce byl tento obor zrušen.

3) Odborně pokračovací škola se 3 ročníky pro kovozpracující řemesla. K této byly pak v pozdější době přiřazeny ještě odborné kurzy, kde si mohli vyučení dělníci dále zvyšovat kvalifikaci.

Žáci pokračovací školy s lepším prospěchem po vyučení obyčejně přecházeli do mistrovské průmyslové školy. Kromě toho byly organizovány zvláštní kurzy např. pro topiče parních kotlů, pro strojníky a elektrotechniky.

V prvním školním roce 1910-11 navštěvovalo školu 366 žáků. Na žádost města Ústí nad Labem se stal prvním ředitelem školy Ing. Franz Reimoser, původně středoškolský profesor Státní živnostenské školy v Štýrském Hradci (Professor an der Staatsgewerbeschule in Graz). Pedagogický sbor tvořili tehdy 3 učitelé, 12 pomocných učitelů, 1 dílenský mistr a 1 úřednice.

První světová válka se dotkla i školy. Převážná část učitelů i žáků byla odvedena, takže v letech 1914-15 bylo vyučováno jen v omezené míře. Celá budova byla až na dvě místnosti přidělena Červenému kříži a přeměněna v rezervní nemocnici. Do konce války r. 1918 zde bylo ošetřeno a léčeno asi 2600 rakouských vojáků. Pro invalidy byly otevřeny 1. 3. 1916 kurzy vyučování, aby získali novou kvalifikaci a mohli se úspěšně vrátit do života. Ve stejnou dobu byl ve škole otevřen kurs pro letecké mechaniky.

Státní živnostenská škola

Během 1. světové války byl v prostorách školy umístěn rezervní lazaret. V roce 1918 byl obnoven život školy a otevřen čtyřletý studijní strojně-technický obor. Státní živnostenská škola rovněž zajišťovala vzdělávání na živnostenské pokračovací škole a mistrovské škole. Do roku 1923 byl ředitelem školy ing. Franz Reimoser, od roku 1924 ing. Karl Worzfeld. V roce 1928 byly na ústecké živnostenské škole otevřeny tyto studijní obory: čtyřleté vyšší oddělení mechanicko-technického směru s maturitou, mistrovská škola pro mechanicko-technická řemesla, pokračovací škola pro mechanicko-technická řemesla, škola pro opraváře automobilů a kvalifikační kurzy pro svářeče, obsluhu parních kotlů a strojů, elektrotechniky, fotografy, karosáře a řidiče automobilů.

Meziválečné období

Na začátku školního roku 1918-1919 byla otevřena vyšší průmyslová škola čtyřletá strojně technického směru. Její vznik znamenal konečný, dlouho připravovaný a potřebný vrchol středního technického studia ve městě. Od svého vzniku na podzim 1918 se stala řídící složkou odborného technického studia a jak mistrovská škola, tak i pokračovací škola jí podléhaly a tvořily s ní jeden celek.

Vyšší průmyslová škola poskytovala i vyšší všeobecné vzdělání. Absolventí měli být připraveni uplatnit se v továrnách v daleko širší míře než dříve. Získané absolutorium předpokládalo i možnost studia na vysoké škole nebo vedení samostatného provozu.

Výuka na odborné pokračovací škole byla obnovena roku 1918, na mistrovské škole až roce 1919.

pohled z horní části ulice

dobová pohlednice

Po Ing. F. Reimoserovi, který odešel v prosinci 1923 do důchodu, se stal k 1.9.1924 ředitelem Ing. Karl Worzfeld.

Ještě jedna fotografie ze starší doby, typický pohled na naší školu, vlevo jsou vidět budovy dílen a školní vila.

Období od roku 1923 patří zcela jistě k těm nejúspěšnějším v dějinách školy. Potvrzuje to i výstava žákovských prací roku 1923, na které byly vedle technických výkresů vystaveny i dílenské výrobky. Odborníky byla tato výstava velmi ceněna, podobně jako výstava roku následujícího. Roku 1924 byla uspořádána v Ústí nad Labem výstava kultury a hospodářství, kde vystavovala své práce také škola - okružní pilu kombinovanou s vrtačkou, brusky a dřevěné modely pro tavení a různé další modely pro vyučování. Učňové, studenti a učitelé byli za vystavené exponáty vyznamenáni zlatou medailí. Díky tomuto úspěchu se škola zúčastnila roku 1928 výstavy v Brně. Předvedla množství různých modelů a vyučovacích pomůcek - vesměs prací z dílen a rýsovny. Všechny práce byly před odesláním do Brna vystaveny ve škole, aby úspěšné výsledky práce potěšily i ústecké obyvatelstvo. K úspěchům patří i účast školy na 8. německé zemědělské výstavě v Ústí nad Labem r. 1930, kdy získala první cenu.

Za vedení ředitele Ing. K. Worzfelda byla škola dovybavena novými moderními učebními pomůckami a stroji. V té době došlo i k některým organizačním změnám. Ve školním roce 1926-1927 byla škola rozšířena o českou dvouletou mistrovskou školu strojnickou.

Zvýšení zájmu o studium vyvolalo také zavedení výuky oboru automechanik a otevření autoškoly. Na náklady města byla provedena přístavba v přízemí školy a vybudována garáž pro 2 osobní a 2 nákladní školní vozidla. Součástí přístavby byla i montážní hala a provozovna k protektorování pneumatik. Náklady na potřebné vybavení uhradil stát.

Rozvoj školy pokračoval bez podstatných organizačních zásahů až do září roku 1938.

Období druhé světové války

Po Mnichovu v říjnu 1938 bylo vyučování na českém oddělení přerušeno a žáci vyloučeni. Ti pak přešli na školu v Roudnici nad Labem, kam se přestěhovala česká mistrovská škola strojnická z Mostu. Připomeňme si vzpomínku tehdejšího přímého účastníka, učitele V. Starého: "Žáci za vedení nevojáka - učitele Perglera doprovázeli obětavě a s vědomím rizika i osobního přepravu dílenského zařízení po celé trati až do Roudnice.Bez vrcholného vlasteneckého uvědomění studentů a bez bdělosti českých železničářů by se přestěhování ani nebylo mohlo uskutečnit - hrozil zásah rozvášněných příslušníků sudetoněmecké strany a jejích bojůvek. Škola se stěhovala na nové působiště několik dní. V listopadu 1941 si vyžádaly nacistické úřady v Mostě - Brüxu vrácení strojů, vesměs nových nebo zánovních, zpět do Mostu... Houževnatostí a obětavostí učitelů i žáků byly znovu zařízeny dílny. Konečně bylo lze zahájit školní rok 1941-42. Výuka se v dílenském vyučování nutně improvizovala s ušlechtilým cílem udržet tuto českou střední školu za každou cenu a zachránit naše průmyslováky před jejich zneužitím na nucených pracích, nebo aspoň oddálit tento hrozící "Damoklův meč". Heydrichiáda, toto období zatýkání, hrůzy a poprav, se však svými důsledky nevyhnula ani této průmyslové škole. Šestnácti a sedmnáctiletí jinoši byli odvlečení do krutého neznáma, aniž se mohli aspoň rozloučit se svými drahými...

V sobotu dne 20. 6. 1942 v poledne vnikli do třídy 2. ročníku vyšší průmyslové školy v Roudnici agenti gestapa a začali vyšetřovat údajné spiknutí tajné studentské organizace, která prý měla za úkol fyzicky zlikvidovat řídícího učitele Bauera, důležitou osobnost nacistické skupiny v Roudnici nad Labem. Škola byla obklíčena jednotkou gestapa. Stejná razie probíhala na roudnickém gymnáziu a zemědělské škole. Žáci příslušné třídy 2. ročníku byli odvezeni do koncentračního tábora v Terezíně. Tam prožili gestapácké metody vyšetřování i těžkou práci. Ti žáci, kteří byli v časovém rozmezí od 22.9. do 4.12.1942 propuštěni, byli vyloučeni z veřejného i soukromého studia na všech tzv. protektorátních školách. Toto nařízení bylo zdůvodněno výnosem min. školství ze 6.10.1942: "... prokázali svým chováním, že nejsou hodni výhod, které jim byly poskytovány návštěvou vyšší školy." Jejich osudy byly různé. Pracovali v dolech na Kladně nebo byli zařazeni do trestných kolon v Hněvicích.

Osudy těch, kteří se z Terezína nevrátili, byly tragické. První obětí byl Zdeněk Kubeš , který zemřel 24.8.1942 ještě v Terezíně. Někteří studenti byli z Terezína posláni 27.1.1943 do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam zemřeli 3 studenti této třídy: Emanuel Marek zemřel 18. 3. 1943, Vladislav Markvart zemřel 6.4.1943, (nemáme fotografii). Jaroslav Študent zemřel 20.4.1943.

Zdeněk Kubeš Emanuel Marek

Jaroslav Študent Zdeněk Moučka  

Další obětí se stal Zdeněk Moučka , který zahynul za Pražského povstání 7.5.1945 na barikádě u Masarykova nádraží v Praze. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce padlým obětem při obraně nádraží ve vstupní hale Masarykova nádraží v Praze. A ještě jeden žák ubyl odchodem do nenávratna: Vladimír Petr, který ukončil svůj život 7. 4. 1946 v ústeckém internátě sebevražedným výstřelem. Ing. Kreman, původně učitel na roudnické průmyslové škole, vzpomíná v dopise na tyto maturanty, které z Roudnice znal, a na ústecké průmyslovce byl členem jejich maturitní zkušební komise a zúčastnil se i jejich maturitního večírku na Větruši. Vzpomíná, že průběh jejich rozloučení byl především vzpomínkově velmi tklivý. Zadostiučiněním všech těchto absoloventů bylo, že dokázali mimořádným tempem dohnat učivo a úspěšně i šťastně maturovali: z 31 studentů jich získalo 18 vyznamenání, 13 prospělo. Tentýž den, kdy končily maturity, tedy 19.6.1946, byla slavnostně odhalena ve vestibulu školy pamětní deska s nápisem "Kdo pro vlast padl - žije stále" a pod ní byly umístěny fotografie padlých a umučených žáků této třídy.

Poválečná historie

Již 16. 5. 1945 si vynutili žáci na velitelství revolučních gard v Roudnici nad Labem povolení k zajištění majetku průmyslové školy v Ústí nad Labem. Současně byly prováděny i administrativní změny. Z bývalé roudnické průmyslové školy přešli na ústeckou školu:

Ing. Zdeněk Šabata byl jako zmocněnec ministerstva školství a kultury pověřen správou školy od května 1945, později byl jmenován prezidentem republiky prvním ředitelem české průmyslové školy v Ústí n. L,

učitel Otakar Pergler, který působil na ústecké škole až do odchodu do důchodu v roce 1959,

učitel Václav Starý, vedoucí dílen v letech 1954-1972, od roku 1972 působil dále jako dílenský učitel až do náhlé smrti r. 1977,

učitel Jan Veselý, vedoucí dílen v letech 1953-1954, působil na škole až do odchodu do důchodu.

Současně byly již v květnu 1945 zahájeny přípravné práce k zahájení pravidelného vyučování ve škole r. 1945-46. Po přijímacích zkouškách byla otevřena tato oddělení: čtyřletá vyšší škola strojnická, vyšší škola strojnická pro absolventy mistrovských škol, dvouletá mistrovská škola strojnická.

V následujícím školním roce 1946-1947 bylo vyučováno již v 7 třídách. Budování školy v porevolučním období naráželo na značné potíže, neboť její zařízení bylo vydrancováno nebo poškozeno, budovy byly ve špatném stavu a rozvoj brzdil zpočátku i nedostatek učitelů. V těsné spolupráci MNV a ONV se podařilo prvnímu učitelskému sboru spolu se žáky četnými brigádami položit základy české průmyslové školy.

Podobně jako celá společnost i tato škola prošla po roce 1948 unáhlenými reformami, které byly odrazem tehdejší doby.

Nejvážnější změnou bylo stanovení nových podmínek pro přijetí ke studiu. Především začal být sledován vhodný třídní původ. Upustilo se i od požadavku, aby byl zájemce o studium vyučen v určitém oboru. Na školu začali přicházet žáci 14 - 15letí po skončení 8. nebo 9. třídy základní školy, podobně jako tomu bylo na ostatních středních školách.

V roce 1954 byly otevřeny kromě tradičního strojnického oboru i třídy se zaměřením elektro: slaboproudá elektrotechnika a silnoproudá elektrotechnika, i když zpočátku jen na večerním studiu. Na denním studiu byly elektrotechnické obory otevřeny až ve školním roce 1963-1964: "měřící a řídící technika" a "výroba, rozvod a užití elektrické energie". V té době nebyly ještě k dispozici žádné odborné učebny. V budově školy sice probíhaly různé stavební úpravy, ale spíše za účelem vybudování běžných učeben vzhledem k rostoucímu zájmu o denní studium na škole a rozšiřováním studia dálkového a večerního.

Studium při zaměstnání bylo organizováno ve škole od roku 1953 formou studia večerního a dálkového. Večerní studium probíhalo třikrát týdně v odpoledních hodinách. Dálkové studium se uskutečňovalo formou konzultací dvakrát až třikrát do měsíce v dopoledních hodinách.

Obě formy studia končily maturitou z jazyka českého a ruského ve 4. ročníku, z odborných předmětů se maturovalo až v 5. ročníku studia. První maturanti tohoto studia složili maturitní zkoušku roku 1959. Poslední maturity večerního studia se konaly roku 1981, dálkového studia roku 1991.

K závažnější změně na denním studiu došlo roku 1981, kdy začali být ke studiu přijímání žáci z osmých tříd. Začali jsme si zvykat na žáky spontánnější, bezprostřednější, jejichž aktivita hraničila až s neukázněností. Jejich základními nedostatky byly horší grafické a vyjadřovací schopnosti, neupravené sešity a malé schopnosti paměťového počítání. Tyto nedostatky v podstatě, bohužel, trvají dodnes.

K další závažné změně došlo v roce 1984 se zaváděním nové školské soustavy. Částečně se změnilo zaměření některých oborů i náplň výuky. Při prvních ústních maturitách této koncepce roku 1988 byly 2 odborné předměty včleněny do tzv. bloku. Prakticky to znamenalo, že místo dvou čtvrthodinových samostatných zkoušek z odborných předmětů se zkoušelo v půlhodinovém bloku. Náročnost maturit stoupla i tím, že se začaly psát praktické maturitní písemné práce, jejichž výsledné hodnocení tvoří samostatnou známku na maturitním vysvědčení. Zatímco u praktické maturitní práce se setrvává dodnes, ústní část maturitní zkoušky se zakrátko vrátila k původní podobě - ke dvěma čtvrthodinovým zkouškám z odborných předmětů.

Po listopadu 1989

po listopadu ...

Toho roku došlo i na naší škole k závažným změnám. Díky informacím Ing. Lukáše Mašína (našeho absolventa, který se 19.11.1989 v Praze podílel na vzniku OF a roku 1990 se po volbách stal prvním polistopadovým primátorem Ústí nad Labem) jsme byli na naší škole již 22.11.1989 informováni o událostech v Praze. V následujících dnech i u nás vzniklo OF a s odstupem doby , což je přirozené, vidíme, jak naivní velké naděje jsme s ním spojovali. Ještě před koncem roku 1989   nabídlo své funkce tehdejší vedení školy   a po jejich rezignaci bylo členy sboru zvoleno vedení nové. Ředitelem školy se pak stal od 1.2.1990 Ing. Karel Bašta, jeho zástupci Mgr. Pavel Capita a Ing. Václav Komín. Poté se situace na škole uklidnila, politické aktualizace vyučování i politické školení učitelů pro "zkvalitňování výuky"   přestaly, ale nastaly starosti jiné. Se změnou politického systému se začaly měnit osnovy vyučovacích předmětů, vydávat nové učebnice a pomůcky. Bohužel, možnosti zkvalitňovat výuku jejich nákupem je dodnes stále malá, neboť finanční prostředky školy jsou nedostatečné. Po letech tedy vnímáme zásadní rozdíl - před lety jsme o mnohém, co dnes existuje, ani nesnili, ale dnes vzhledem k cenám nemáme možnost si pořídit. Zbývá jen doufat, že vláda slibovanou kvalitní péči o vzdělání v budoucnu bude věnovat větší pozornost a že se vrátíme mezi nejvzdělanější národy Evropy.

vznik nadace...

V tržních podmínkách si tedy škola musí pomáhat sama. Roku 1991 byla založena nadace Technik budoucnosti, která poskytuje prostředky pro odbornou, kulturní i sportovní činnost studentů. Z jejích peněz jsou vypláceny odměny při vyhodnocování např. SOČ, sportovních nebo literárních soutěží. S pomocí nadace realizujeme alespoň některé naše vize. Velkým příspěvkem díky zisku z oslav roku 1995 na počest 85. výročí založení školy se nadace podílela i na zřízení audiovizuální učebny. V ní je nejen video a televize s velkoplošnou obrazovkou, ale i počítač, který přenáší informace, které vidíme na monitoru počítače a i  na velkoplošné obrazovce. Počítač současně disponuje scanerem, barevnou tiskárnou a podobně jako ostatní počítače ve škole je napojen na internet. Původně měla učebna sloužit výuce jazyků, dnes je díky svému vybavení využívána i k výuce ostatních předmětů. Učebnu originálním způsobem výtvarně dotvořil symboly Ohně, Vody, Vzduchu a Země náš absolvent Jan Řezáč.

po roce 1996...

Snaha, aby byla naše škola na vysoké odborné úrovni a aby byla přitažlivá pro studenty, pokračuje i po nástupu Ing. Václava Komína v roce 1996 do funkce ředitele školy, jeho zástupci jsou Ing. Josef Provazník a ve své práci zástupce pokračuje Mgr. Pavel Capita.

nové učebny...

Ke zkvalitnění výuky v uplynulých letech přispěly i další moderní učebny - fiktivní firmy a počítačová grafika. Učebna fiktivních firem sloužila hlavně oboru technická administrativa. Vzhledem   k omezení studia tohoto zaměření a   jeho zrušení v budoucnu, je proto tato učebna v současné době přestavována na další jazykovou učebnu. Učebna počítačové grafiky je využívána k výuce v oboru strojním, elektrotechnice i výpočetní technice. Studentům se v ní lépe daří vypracovávat konstrukční a technologická cvičení, projektovat elektroinstalaci a kreslit výkresy.

nový obor...

Od školního roku 1995/96 byl škole povolen MŠMT obor se zaměřením na silniční vozidla. Přestože jsme byli na tento obor dostatečně připraveni, v době zahájení výuky se postupně objevovaly některé problémy. K těm patřila zejména praktická výuka, kterou jsme museli realizovat v místních servisech, a chybějící laboratoř autodiagnostiky. Oba tyto nedostatky byly v průběhu realizace projektu revitalizace odstraněny. Také personální obsazení specializace bylo vyřešeno nástupem nových zaměstnanců, pana Barana a zejména garanta odbornosti Ing. Sekala.

Ve stejném roce byla otevřena poslední třída oboru technická administrativa. Uvedený obor významně pomohl škole při přechodu na normativní financování, zajistil základy technického vzdělání pro dívky. Z kapacitních důvodů školy však tento obor musel ustoupit klasickým technickým oborům, přestože byl přínosem nejen pro školu, ale pro zaměstnavatele v technických oborech.

studenti na celorepublikové soutěži SOČ...

K dobrým tradicím školy patří i účast v mnoha soutěžích. V nedávných letech se nám dařilo především v SOČ. Roku   1997 Pavel Dvořák a Milan Beran vytvořili počítačový program ANTIGONA pro výuku psaní na stroji a v republikovém kole obsadili páté místo. Na škole v rámci SOČ probíhá i literární soutěž o nejlepší povídku případně soubor básní. Máme radost, že práce studentů mají dobrou úroveň a že po právu získávají vítězové i finanční odměny. Každým rokem se studenti úspěšně zúčastňují i soutěží v německém a anglickém jazyce. Veliké oblibě se těší na škole od března 1998 i zábavná matematická soutěž Klokan. V roce 1999  Jan Herma obsadil první místo v oblastní soutěži SOČ s prací "Metodika zpracování DCF signálu pomocí mikropočítače" současně třetí místo obsadil Radek Hais s prací "Řízení školního zvonění s využitím DCF přijímače. Tato práce nám nyní slouží a řídí naše školní hodiny a školní zvonění. V roce 2001 na republikovém kole SOČ obsadil krásné první místo v oboru Elektrotechnickém Miloš Churavý s prací profesiální úrovně "Plotr (souřadnicový zapisovač)".

studentské časopisy...

V posledních 10 letech studenti vydávali školní časopisy. Po technicky zdařilých NONAME, SOUDKU a po vynikajícím VODVARU, vychází od roku 1998 dodnes VYPROŠŤOVÁK. Dočteme se v něm o životě studentů v různých třídách, jejich zájmech a máme možnost se v časopise seznámit i s vítěznými soutěžními pracemi v oboru literárním.

netradiční oslavy 17.listopadu...

V posledních letech se snažíme netradičně oslavit 17. listopad   -   roku 1999 volili studenti Missáka školy, roku 2000 Studenta školy.

sportovní úspěchy studentů...

K největším úspěchům na poli sportu patřil titul mistra republiky ve střelbě Tomáši Bláhovi, který získal na turnaji v Plzni. Vynikajících výsledků dosahují i naši plavci Stanislav Oplt, Petr Macoun a Michal Dunaj. Tradicí se již stává turnaj v  minikopané, kterým se loučíme poslední vyučovací den se starým rokem.

zviditelňování školy pro veřejnost...

Abychom přiblížili naši školu veřejnosti, zvláště žákům 9.tříd, pořádáme kromě dnů otevřených dveří i dny výukové. O prázdninách mívají žáci 9. tříd zdarma k dispozici internet v budově školy. V dobách, kdy na základních školách (ZŠ) internet nebyl, byla tato nabídka hojně využívána.

Veliký ohlas mezi veřejností měly i oslavy připomínající otevření školy v roce 1910. První velké polistopadové oslavy se konaly od 28.9 do 30.9 1995. První den tehdy patřil studentům. Po průvodu městem došli do North Clubu, kde byla diskotéka, na které hrály kapely ústeckých škol. V pátek 29.9 byly připraveny zajímavé besedy a přednášky a probíhaly i sportovní soutěže v hale PF a na školním hřišti. Večer byl zakončen slavnostním shromážděním v Městském divadle, kde jsme zhlédli hru Natěrač s Josefem Dvořákem v hlavní roli. V pátek i v sobotu byl zajištěn všem zájemcům přístup do všech laboratoří a ostatních prostor školy. Minulost školy byla připomenuta výstavou historie školy. Společenský večer v interhotelu Bohemia zakončil celé oslavy. Mnoha jednotlivých akcí se velmi rádi zúčastnili naši bývalí absolventi, z nichž mnozí přispěli k realizaci oslav sponzorským příspěvkem. K oslavám byl připraven a vydán almanach, zhotovena plaketa a byla prodávána trička s logem SPŠ.

Podobně byly připraveny i další oslavy konané 2. a 3. června 2000. Pátek patřil studentům, sobota absolventům a učitelskému sboru. Uplynulých 5 let života školy bylo připomenuto v novém almanachu. I tyto oslavy vyvrcholily v sobotu 3. září společným setkáním absolventů a pedagogického sboru v interhotelu Bohemia. Vzhledem k velkému zájmu o oslavy se budeme snažit pokračovat ve vznikající tradici a pravidelně po pěti letech vždy organizovat další oslavy, neboť jsme se přesvědčili, že napomáhají nejen setkání našich absolventů, ale i pěstují a prohlubují jejich vztah ke škole.

V technicko-hospodářské oblasti bylo nutno zajistit rozsáhlou údržbu budov i zařízení. Přípravou pro tuto fázi bylo zpracování „Dlouhodobého záměru školy“. Tento dokument byl školským odborem KÚÚK schválen a škola byla vyhodnocena jako úspěšná a pro technický rozvoj kraje potřebná. Byl tedy vypracován projekt stavebního posouzení stavu budovy a vhodnosti celého areálu pro výuku technických oborů. Z posudku vyplynulo, že stav odpovídá stáří objektu stavby, na kterém byla prováděna pouze nejnutnější údržba. Bylo rozhodnuto, že objekt bude revitalizován. V roce 2004 byla zpracována odbornou projekční kanceláří na základě školou zpracovaného investičního záměru studie stavebních úprav rozdělených do devíti etap. Tato skutečnost na dlouhou dobu ovlivnila dění ve škole. Projekty jednotlivých etap byly zpracovány na základě požadavků školy, které předkládali zodpovědní pracovníci jednotlivých laboratoří. Součástí projektu bylo i vybavení vlastních stavebně rekonstruovaných prostor. Všechny tyto nové skutečnosti ovlivnily chod školy tak, že bylo nutné změnit i organizační schéma řízení školy. Novým pedagogickým zástupcem ředitele se stal Ing. Skřivan a současně byla zřízena nová funkce - ekonomický zástupce ředitele, jímž se stala paní Vojířová. Její oddělení zajišťovalo spolupráci s dodavatelem stavby, jejíž financování bylo nadále zajišťováno KÚÚK z projektu ROP.

V roce 2008 se stal na základě konkurzu ředitelem školy Ing. Skřivan, který jmenoval do funkce pedagogického zástupce Mgr. Nováka. V této době byl také úspěšně dokončen projekt poslední deváté etapy revitalizace obsahující úpravu venkovních ploch a oplocení.

Aktuality